Stotisícová hanácká metropole byla po dlouhou dobu přirozeným centrem Moravy.
Historické jádro, obklopené městskými parky na místě původních hradeb, je uchováno v jedinečné komplexní podobě. Jeho klenotem je největší barokní sousoší ve střední Evropě – Sloup Nejsvětější Trojice, zapsaný v roce 2000 na seznam světového dědictví UNESCO. Náměstí ale dominuje především budova radnice s orlojem, která je symbolem hospodářského a politického významu někdejšího královského hlavního města.
RADNICE
Budova z 1. poloviny 15. století prošla mnohými přestavbami a je chráněnou kulturní památkou České republiky. Poslední oprava radnice, probíhající v letech 2017–2020, byla oficiálně dokončena 27. října 2020 odhalením obnovených znakových galerií. Ty se nachází na obou stranách radniční lodě. Při rekonstrukci radnice byla panovnickým a zemským znakům vrácena jejich barevnost, která byla odstraněná při přestavbě radnice na počátku 20. století.
Gotická budova radnice je z roku 1378. Jedná se o čtyřkřídlou dvoupatrovou budovu obdélníkového půdorysu s vnitřním dvorem. Má goticko-renesanční věž vysokou 75 m, gotické chodby, velký sál, kapli sv. Jeronýma, gotický arkýř kaple na jižní straně a kašnu Hygie na západní straně. Renesanční úpravy jsou z 16. a 17. století: lodžie a portál, arkádový ochoz na zvýšené věži. Na parapetu lodžie jsou reliéfní znaky zemí Rakousko––Uherska, pod římsou znak města Olomouce. Nad bohatě zdobeným portálem do 1. patra radnice je štít se znakem Moravy.
Radniční sál v prvním patře severního traktu pochází z první poloviny 15. století z období pozdní gotiky. Původně byl zaklenut devíti klenebními poli, ale při historizující přestavbě v letech 1902–1904 byl zkrácen na pouhých šest klenebních polí. V této době také malíř Karel Wild z Vídně vytvořil nástěnné malby v tomto slavnostním sále. Klenba sálu je křížová a v současnosti sál slouží jako obřadní místnost města Olomouce. V budově radnice se nacházejí expozice k historii města, orloje a radnice.
RADNIČNÍ VĚŽ
Olomoucká radniční věž vznikala současně se stavbou kamenné budovy radnice od dvacátých let 15. století. Práce zakončilo roku 1443 její zastřešení. Věž, jejíž první patro ukrývalo městský archiv, byla v té době přibližně o třetinu nižší, než jak ji známe dnes. Současnou výšku 75 m získala olomoucká radniční věž až během pozdějších úprav v letech 1601–1607, kdy byla na nově přistavěnou část zahrnující i kamenný ochoz a místnost obsluhy věže umístěna střecha. Ta byla opatřená charakteristickou vysokou helmicí se čtyřmi postranními věžičkami. V roce 2025 je věž kvůli stavebním úpravám uzavřená.
ORLOJ
Každý den ve 12 hodin je spouštěna produkce olomouckého orloje. Orloj se zde nachází od 15. století, jeho současná podoba pochází od Karla Svolinského a je ztvárněna v duchu socialistického realismu. Jedná se o jeden z mála heliocentrických orlojů na světě.
Výklenek s lomeným obloukem, v němž je orloj umístěn, dosahuje výšky téměř 14 metrů. Centrální ciferník orloje zobrazuje polohy planet na pozadí zvířetníku. Celý orloj je umístěn na pozadí mozaiky, která znázorňuje jízdu králů, průvod královniček, dělníka a chemika. Po obvodu výklenku se nacházejí medailony s alegoriemi měsíců v roce. Kalendárium ve spodní části orloje znázorňuje jmeniny a dny významné pro komunistický režim, jako například narozeniny Stalina, Gottwalda, VŘSR, vypálení Lidic apod.
Zvonkohra hrála v průběhu dějin řadu zejména náboženských písní, které se sezónně střídaly podle církevního kalendáře. Od roku 1898 hrála mimo jiné také rakouskou hymnu, v roce 1918 nahrazenou hymnou československou. Při rekonstrukci v 50. letech 20. století byly i přes návrhy zařadit do repertoáru Píseň práce nebo Internacionálu, nakonec zvoleny lidové písně z Hané. Hraje je šestnáct zvonů, které odlila roku 1898 firma rakouského zvonaře Petera Ignatze Hilzera.
Poledne nejprve oznamuje odbíjení času za pohybu figurek kovářů, poté zní krátce původní varhanní pastorela z roku 1898 za pohybu pištců, načež v oknech orloje po pět minut defilují figury kopáče, pekaře, úředníka, volejbalistky a dalších dobových profesí za zvuků zvonkohry. Produkci uzavírá kokrháním mosazný kohout.
HISTORIE ORLOJE
Podle olomouckých historiků byl orloj údajně postaven mezi roky 1419–1422. Pověst tvrdí, že tvůrce orloje byl oslepen, aby nemohl obdobné dílo vybudovat v jiném městě. Podle některých výzkumů byl však prostor radnice pro orloj upraven až v roce 1474, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1519. V roce 1898 proběhla zásadní rekonstrukce a přestavba orloje v novogotickém stylu, orloj byl při rekonstrukci vybaven heliocentrickým ciferníkem.
Na konci druhé světové války byl orloj poškozen dělostřeleckými granáty. Po částečných opravách bylo v roce 1946 rozhodnuto o zásadnější rekonstrukci orloje a opětovné změně jeho podoby. I když ve válce nebyl orloj fatálně poškozen, přesto po neúspěšné veřejné soutěži v roce 1947 bylo dílo svěřeno přímo umělci Karlu Svolinskému, rodákovi ze Svatého Kopečka, který pro novou podobu orloje navrhl techniku skleněné mozaiky. Postavy na stranách kalendária byly nahrazeny vyobrazeními dělníka a chemika, větší část mozaikové výzdoby zpracovává národopisné motivy z Hané. Autorkou pohyblivých figur byla umělcova manželka, sochařka Marie Svolinská. Svolinského podoba orloje, považovaná za příklad socialistického realismu, byla slavnostně odhalena a uvedena do chodu 9. května 1955.
V odborné i laické veřejnosti se pravidelně po roce 1989 diskutuje o možnosti navrátit orloj do předsocialistické podoby. Prozatím ale vždy převládly hlasy, které považují zachování socialistické podoby za výmluvný doklad tehdejší doby a připomínku naší neoddělitelné historie. Budova radnice s orlojem tak může sloužit jako dokonalá ilustrace dění v moravské metropoli dob dávných i nedávných.
