Jedna z nejvzácnějších staveb pozdní gotiky na Moravě patří nepochybně k dominantám centra města Olomouce.
Stojí na místě, které je historicky nejdéle osídleným místem města. V místě mořického kostela bývala dříve řemeslnicko-kupecká česká (slovanská) osada. Lokalita byla křižovatkou obchodních cest, fungovalo zde tržiště, a tak zdejší nejstarší svatyně plnila zřejmě roli „trhového kostela“. Archeologický průzkum v sousední ulici Pekařské prokázal souvislé osídlení od příchodu Slovanů na přelomu 5. a 6. století.
naučná stezka Grygov, která vás provede po místních přírodních zajímavostech. A není jich málo!
I dnes je okolí kostela živou obchodní i dopravní tepnou města. Okolo kostela projíždějí tramvaje, které vozí cestující k nádraží. Vedle kostela stojí obchodní galerie, která vznikla citlivou rekonstrukcí socialistického Prioru. Místo tak propojuje všechny funkce živého města s respektem a s pokorou k historii.
Kostel svatého Mořice je gotický proboštský farní kostel stejnojmenné farnosti v Olomouci. Od středověku vždy plnil roli hlavního městského chrámu. S kapacitou 4000 věřících je největší gotickou svatyní na Moravě. Od roku 1995 je Národní kulturní památkou České republiky.
Historie kostela
První písemná zmínka o románsko-gotickém kostele sv. Mořice pochází z roku 1257. Původní stavba vyhořela v roce 1398 při požáru města, poté znovu v letech 1404 a 1411 a pravděpodobně se z ní zachovala jen jižní věž.
V letech 1412–1492 probíhala výstavba gotického trojlodí dochovaného do dnešních dnů. Nejstarší částí kostela je mohutná jižní věž, datovaná některými odborníky ještě do nejstarší fáze výstavby kostela. Mladší severní věž sloužící po určitou dobu jako městská hláska, byla postavena v roce 1412.
Z gotického období pocházejí také některá významná výtvarná díla spojovaná s chrámem, z nichž nejvýznamnější jsou desky tzv. Olomouckého oltáře a sousoší Olivetské hory, nejcennější památka gotického sochařství v Olomouci. Originály jsou umístěny v Arcidiecézním muzeu, v kostele lze vidět repliku sousoší v původní barevnosti.
V roce 1572 byla k chrámu na severní straně přistavěna hrobka Václava Edelmanna z Brosdorfu patřící mezi nejvýznamnější renesanční památky v Olomouci.
Při požáru v roce 1709 se zřítil západní štít kostela, bylo poškozeno zakončení severní věže a v interiéru shořela podstatná část zařízení. V následujících letech prošel chrám barokní modernizací, vznikla řada nových barokních oltářů s řadou malířských a sochařských děl olomouckých umělců, mj. Václava Rendera, Jana Sturmera, Filipa Sattlera, Jana Kryštofa Handkeho a dalších. V tomto období vznikl i boční oltář svaté Pavlíny, patronky města Olomouce.
Restaurování kostela
Ve druhé polovině 19. století proběhlo celkové restaurování kostela z iniciativy Stavebního spolku svatomořického, při kterém se řešila otázka nové podoby západního průčelí a neogotického navýšení obou věží. Při regotizaci kostela byly odstraněny některé barokní prvky fasády, regotizací prošla zejména loretánská kaple a západní portál.
V letech 1975–1978 proběhly v kostele dílčí rekonstrukce včetně výmalby interiéru a v roce 1982 došlo k úpravě liturgického prostoru podle návrhu architekta Zdeňka Hynka. Čtyři zvony do jižní věže byly ulity ve zvonařské dílně rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova v roce 1985.
V roce 2007 byla v rámci oslav 750. výročí první zmínky o kostele při jižní zdi kostela na původní místo osazena kopie sousoší Olivetské hory. Od prosince roku 2018 procházel chrám nejrozsáhlejší rekonstrukcí za posledních 100 let. Součástí oprav byla i rekonstrukce Englerových varhan, vznik muzea varhanářství v severní věži. Práce byly ukončeny v roce 2021. Byla zpřístupněna vyhlídková věž a opravena fasáda kostela. Restaurované varhany se do kostela vrátily v roce 2023.
Englerovy varhany
Varhany patří k největším ve střední Evropě. Postavil je mezi léty 1730 a 1745 vratislavský mistr Michael Engler na objednávku mořického probošta Františka Řehoře Gianiniho, který je také sám financoval. Nástroj měl 3 manuály, 44 rejstříků a asi 2 500 píšťal. Autorem sochařské výzdoby barokní varhanní skříně byli olomoučtí sochaři Filip Sattler a Jan Antonín Richter.
Mezi lety 1959 až 1971 byly varhany rekonstruovány a podstatně se změnila i koncepce nástroje. Varhany byly rozšířeny o dalších více než 5 000 píšťal, byly zvětšeny tónové rozsahy manuálů a pedálu a celý nástroj byl napojen na nový, pětimanuálový hrací stůl. Dnes mají 5 manuálů, 95 rejstříků a 7884 píšťal, z nichž nejmenší měří 5 cm, ta největší pak 11,75 m.
U příležitosti dokončení rekonstrukce byl v roce 1969 založen Mezinárodní varhanní festival, který se každoročně konal v kostele svatého Mořice až do roku 2020, kdy byla zahájena generální oprava nástroje. V září 2023 se po dokončené rekonstrukci v kostele konalo slavnostní žehnání varhan a byl uspořádán 55. ročník festivalu, který je důležitou součástí kulturního života města Olomouce
